Vacek Michal

Vacek Michal

Tyto články jsou vytvorem jednoho blázna do Triologe Odkazu Jezdců:
Jméno: Michal Vacek
Věk: 19 let
e-mail: Vacek.Miki@email.cz

Vítejte v Alagaesii !

kosticky.JPG

Který Díl Odkazu jezdců se vám libí nejvíc!

Eragon (226 | 7%)
Eldest (177 | 6%)
Brisingr (349 | 12%)
Ani jeden (22 | 1%)

Libí se vám tyto stránky?

Jsou dobré (947 | 71%)
Změnil bych vzhled* (135 | 10%)
Změnil bych obsah* (43 | 3%)
Ujdou (103 | 8%)
Naprosto příšerné (100 | 8%)
*Při volbě Změny vhledu, obsahu můžete poslat návrh na Vacek.miki@email.cz

King Cat

„Kde jsi byl?" dožadoval se Gero, jeho tvář vypadala krutě ve světle svíček. „Koně potřebovali přenést dovnitř."
Eragon dělal to nejlepší pro to, aby potlačil jeho živé sny, když stál na stupínku v hlavní hale hradu, přímo na pravo od trůnu Lorda Bradburna. Položil levou ruku na jílec Brisingru, který byl zasunutý v pochvě, a zaujal vhodnější postoj a doufal, že si nikdo nevšimne jeho vyčerpání.
Na druhé straně trůnu stál Jörmundur, držící jeho helmici v ohbí levé paže. Vlasy na spáncích měl prošedivělé; ostatní měl hnědé, a vše měl stažené dozadu v dlouhém copu. Jeho tvář nesla prázdný, horlivý výraz člověka, který má rozsáhlé zkušenosti s čekáním na ostatní. Eragon si všiml tenké rudé čáry na jeho pravém spodním chrániči, zřejmě od nějakého zranění, ale Jörmundur neprojevil žádnou známku bolesti.
Mezi nimi stála Nasuada, oděná v zelenožlutých šatech, které nosila vždy, když nenosila stříbřité válečné roucho, které bylo vhodnější pro praxi státnictví. I ona byla poznamenána válkou, což dokazovalo bíle lněné vlákno omotané kolem její levé paže.
Tlumeným hlasem, takže jen Eragon a Jörmundur slyšeli, Nasuada řekla: „Pokud ale získáme jejich podporu…“
„Jenže co budou chtít na oplátku?“ zeptal se Jörmundur. „Naše pokladnice jsou téměř prázdné, a naše budoucnost nejistá.“
Ačkoliv sotva pohybovala rty, řekla: „Možná nechtějí nic moc z nás oproti možnosti zaútočit na Galbatorixe.“Odmlčela se. „Ale pokud ne, budeme muset najít jiné prostředky jak je přesvědčit, kromě zlatých do našich řad.“
„Mohla bys jim darovat sudy smetany,“ řekl Eragon, který vyvolal smích v Jörmundurovi a jemný smích v Nasuadě.
Jejich konverzaci ukončily tři trumpety znějíci mimo hlavní sál. Poté páže s šedožlutými vlasy, oblečené v tunice s Vardenským symbolem—bílý drak, který zvedá nahoru meč ukazující směrem dolů na fialové pole—pochodovalo přes otevřenou bránu na konci sálu, udeřilo na podlahu ceremoniální tyčí , a s tenkým zpěvavým hlasem oznámilo: „Jeho nejvznešenější královská výsost, Grimrr Půlpacka, Král Kočkodlaků, Pán Osamělých Míst, Vládce Dosahující Noci,a Ten, Kdo Kráčí Sám.“
Podivný titul: Ten, Kdo Kráčí Sám, řekl Eragon Safiře.

Ale zasloužený, hádala bych, odpověděla, a on cítil její pobavení,i když jí neviděl ve tvrzi hradu, ve které byla stočená.
Páže ustoupilo stranou, a bránou vstoupil Grimrr Půlpacka , který táhl čtyři další Kočkodlaky,kteří seděli kousek za ním na velkých chlupatých packách. Čtvrtý připomínal Solembuma, dalšího Kočkodlaka viděl Eragon na masce zvířete: těžká ramena a dlouhé končetiny, s krátkými,tmavými manžetami na jeho krku a kohoutku, střapcové uši, a černé, sklopené ocasy, které ladně mávaly ze strany na stranu.
Nicméně, Grimrr Půlpacka hleděl tak jinak než ostatní tvorové, které Eragon kdy viděl. Na to, že měl zhruba čtyři stopy do výšky, byl stejně vysoký jako trpaslík, ale nikdo si ho nemohl splést s trpasíkem, nebo dokonce s člověkem. Měl malou, špičatou bradu, široké lícní kosti, a pod nimi nešpičaté obočí,šikmé zelené oči lemované křídlovitými řasami.Ve předu, mu jeho černé rozcuchané vlasy vysely nízko do čela, zatímco po stranách a vzadu mu visely až po ramena, kde ležely hladké a lesklé,stejně jako hřívy jeho společníků. Eragon nedokázal uhodnout, jak je starý.
Jediné oblečení, které na sobě Grimrr měl, byla hrubá kožená vesta a bederní rouška z králičí kůže.Tucty lebek nebo zvířat–ptáci, myši a další malá zvěř–byly vázány na přední straně vesty a rachotily proti sobě když se pohyboval. Opouzdřená dýka vyčnívala v úhlu zpod opasku jeho bederní roušky.Četné jizvy, tenké a bílé, pokrývaly jeho oříškově hnědou kůži, jako škrábance na hodně používané židli nebo stole.A jak uvádělo jeho jméno,chyběly mu dva prsty na levé ruce;vypadaly, jako by byly ukousnuty.
Navzdory křehkosti v jeho obličeji, nebylo pochyb, že Grimrr je muž, ne vzhledem k těžkým, šlachovitým svalům na jeho ramenech a hrudník, úzkosti jeho hrudníku a otáčivé síle jeho kroku když kráčel po celé délce haly směrem k Nasuadě.
Zdálo se, že žádný z kočkodlaků si nevšiml, že se lidé seřadili na každé straně jejich cesty, koukajíc na ně, dokud Grimrr nepřišel do úrovně bylinkářky Angely, která stála vedle Rorana a šila oválné ponožky s šesti jehlami najednou.
Grimrr přihmouřil oči, když uviděl bylinkářku, a jeho vlasy se zavlnily a zježily, stejně jako jeho čtyři strážci. Jeho rty se od sebe odtáhly, aby odkryly dvojici zakřivených, bílých tesáků, a k údivu Eragona, pronesl krátké, hlasité zasyčení.
Angela vzhlédla od ponožky, její výraz byl drzý a malátný. “ Čí čí,”řekla.
Na moment si Eragon myslel, že na ní kočkodlak zaútočí. Grimrrův strakatý krk, obličej a chřípí zčervenaly a hleděl mlčky na ni. Ostatní kočkodlaci se pokrčili, připraveni vyskočit, uši se jim přitiskli k hlavám.
Přes celou halu Eragon slyšel čepele tasené z jejich pochev.

Grimrr zasyčel znovu, poté se odvrátil od bylinkářky a pokračoval dál. Když poslední kočkodlak prošel kolem Angely, provedl skrytý výpad na linii nitě, která vysela z jehly, stejně, jako by mohla domácí kočka.
Safiřino zmatení bylo stejné jako Eragonovo. Čí čí? zeptala se.
Pokrčil rameny, ale zapomněl, že ho nemohla vidět. Kdo ví, proč Angela říká nebo dělá různé věci?
Na konec Grimrr předstoupil před Nasuadu. Zastavil se a zcela nepatrně sklonil hlavu, ukazujíc tím jeho největší důvěru, i aroganci, což byla jediná vlastnost koček, draků, a některých žen z urozených rodů.
„Paní Nasuado,“řekl. Jeho hlas byl překvapivě hluboký, více podobný nízkému, chrchlavému řevu divokých samců, který se podobal vysokému tónu chlapce.
Nasuada sklonila hlavu. „Králi Půlpacko. Jste velmi vítán u Vardenů, vy a celá Vaše rasa. Musím se omluvit za nepřítomnost krále Orrina; nemohl tu být aby vás přivítal jak si přál, protože oni jeho jezdci jsou nyní zaneprázdněni obranou západního křídla z kontingentu Galbatorixova vojska.“
„Samozřejmě, paní Nasuado,“ řekl Grimrr. Jeho špičaté zuby se blýskaly, když mluvil. „Nikdy se nesmíte postavit zády svým nepřátelům.“
„I tak... Za co vděčíme nečekanému potěšení z této návštěvy, Vaše Výsosti? Kočkodlaci byli vždy známí svou tajemností a jejich samotářstvím, kromě zbylých konfliktů věků, zejména po pádu Jezdců. Jeden by dokonce mohl říct, že jste se stali více mýtem než skutečnosí za uplynulé století. Proč jste se tedy najednou rozhodli ukázat?“
Grimrr zvedl pravou ruku a ukázal na Eragona zahnutým prstem, zvýšený nehtem připomínající dráp, šokující Eragona z jeho posledních živých snů, ve kterých se objevil Urgal, trpaslík, and a pár mečů vyrobených z ledu.
„Kvůli němu,“zavrčel kočkodlak. „Nikdy nezaútočil na nějakého lovce, dokud nám neukázal svou slabinu, a Galbatorix nám jí ukázal: nedokáže zabít Eragona Stínovraha nebo Safiru Zářivou Šupinu. Dlouho jsme čekali na tuto příležitost, abychom se jí chopili. Galbatorix se naučí strachu a nenávidět nás, a nakonec, uvědomí si rozsah své chyby a uvědomí si, že my jsme zodpovědní za jeho zkázu. A ochutná, jak sladká bude pomsta, sladká jako vnitřnosti delikátního mladého kance.“
„Čas přišel, člověče, pro každou rasu, včetně kočkodlaků, postavit se společně a ukázat Galbatorixovi, že nezlomil naši vůli k boji. Rádi bychom se přidali k vaší armádě, paní Nasuado, jako svobodní spojenci, a pomoct vám docílit toto.“
Co si Nasuada myslela, nedokázal Eragon říct, ale pro sebe byl ohromen kočkodlakovou řečí stejně, jako Safira.
Po krátké pause, Nasuada řekla: „Vaše slova zní nejvíce příjemně v mých uších, Vaše Výsosti. Ale předtím, než budu moci přijmout Vaši nabídku, mám na Vás pár otázek, jestli jste ochoten.“
S ovzduším neotřeseným lhostejností, Grimrr mávl rukou . „Jsem. “
„Vaše rasa byla tak tajemná a nepolapitelná, musím přiznat, že jsme o Vaší Výsosti neslyšela do dnešního dne. K tomu přičtěme fakt, že jsem ani nevěděla o tom, že vaše rasa má vůdce.“
„Nejsem král jako vaši králové,“řekl Grimrr. „Za největší úkol preferují kočkodlaci kráčet sami, ale vždy si musíme vybrat vůdce, který nás bude vést, když jdeme do války.“
„Vidím. Mluvíte za celou svou rasu, nebo jen za ty, kteří cestují s vámi?“
Grimrrova hruď se zvětšila, a jeho výraz se stal, je-li to možné, ještě více samolibý. „Mluvím za všechny svého druhu, paní Nasuado,“zapředl. „Každý zdatný kočkodlak v Alagaësii, kromě těch, kteří ošetřují, přišli bojovat sem. Je nás tu málo, ale nikdo se nemůže vyrovnat naší zuřivosti v boji. A můžu také velet jedno-tvárným, i když nemohu mluvit za ně, protože jsou stejně hloupí jako ostatní zvířata. Přesto, udělají to, na co se jich zeptáme.“
„Jedno-tvární?“ zeptala se Nasuada.
„Znáte je jako kočky. Ti, kteří nedokáží měnit podobu jako my.“
„A vy jim velíte?“
„Ano. Obdivují nás… To je přirozené.“
Pokud to, co říká, je pravda, pronesl Eragon k Safiře, mohou se kočkodlaci ukázat neuvěřitelně cenní.
Poté Nasuada řekla: „A co žádáte výměnnou za Vaši pomoc, Králi Půlpacko?“ Podívala se na Eragona a usmála se, poté dodala: „Můžeme Vám darovat tolik smetany, kolik chcete, ale za to Naše zdroje jsou omezené. Pokud si Vaši válečníci myslí, že budeme platit za jejich problémy, bojím se, že budou zklamaní.“
„Smetana je pro koťata, a zlato pro nás nemá žádnou cenu,“ řekl Grimrr. Zatímco mluvil, zvedl pravou ruku a prohlížel si nehty upřeným pohledem. „Naše požadavky jsou tedy: Každý dostane dýku, se kterou by mohl bojovat, pokud nebudeme nějakou mít. Každý z nás musí mít brnění vyrobené přímo na míru, jedno, když budeme stát na dvou a druhé když budeme na čtyřech. Nepotřebujeme žádnou další výzbroj než toto: žádné stany, žádné deky, žádné stoly, žádné vidličky. Většina z nás si přislíbí obyčejnou kachnu, tetřevy, kuře nebo podobné ptáky za den, a každý druhý den, mísa čerstvě nasekaných jater. I když jsme si nevybrali jíst toto, jídlo bude pro nás vedlejší. Pokud vyhrajete tuto válku, pak ten, kdo se stane další král nebo královna—a všichni, kdo budou tento titul požadovat—bude držet vycpaný polštář vedle jeho trůnu, na čestném místě, pro sezení jednoho z nás, pokud si budeme přát.“
„Smlouváte jako trpasličí zákonodárci,“řekla Nasuada suše. Naklonila se k Jörmundurovi, a Eragon slyšel, jak šeptá: „Máme dostatek játra a by jsme je všechny uživili?“
„Myslím, že ano,“ Odpověděl Jörmundur stejně tichým. „Ale záleží na velikosti misky.“
Nasuada se narovnala ve svém sedadle. „Dva sety brnění na jednoho je příliš mnoho, Králi Půlpacko. Vaši válečníci se budou muset rozhodnout, jestli budou bojovat jako kočky nebo jako lidé, a poté se řídit rozhodnutím. Nemůžu si dovolit vybavit je pro oba případy.“
Pokud měl Grimrr ocas, Eragon si byl jistý, že s ním škubl. Během toho jen změnil svou pozici, jako by nebylo snadné stát na jednom místě moc dlouho. „Velmi dobře, paní Nasuado.“
„Je tu ještě jedna další věc. Galbatorix má špiony a vrahy úplně všude. Proto, jako podmínku vstupu k Vardenům, musíte souhlasit, že nám jeden z našich čarodějů prozkoumá vzpomínky, takže se můžeme ujistit, že Vás Galbatorix nekontroluje.“
Grimrr popotáhl. „Nejste tak hloupá, Pokud někdo má odvahu číst naše myšlenky, nechte je, Ale ne jí,“a pokřiveně poukázal na Angelu. „Nikdy jí.“
Nasuada zaváhala, a Eragon viděl, že se chce zeptat proč, ale ovládla se. „Budiž. Jakmile pošlu pro kouzelníky, vyřešíme tuto záležitost bez prodlení. V zavislosti na tom, co najdou—a pokud to bude nic nepříznivého, jsem si jistá—je mi ctí vytvořit alianci mezi Vámi a Vardeny, Králi Půlpacko.“
Po jejích slovech, všichni lidé v sále vypukli v jásot a začali tleskat, včetně Angely. Zdálo se, že dokonce i elfové mají radost.
Kočkodlaci nereagovali, s výjimkou toho, že sklopili uši, protože měli zlost na hluk.
Za překlad děkuji Vítěslavu Zvonku.
sunnysperky.cz

sunnysperky.cz

smajl.JPG
smaijl cena.JPG
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one